|
|
|
dotýkati sě, -aju, -á i -ču, -če ipf. k dotýkati 1. koho, čeho dotýkat se; (vysoko položeného) sahat až k něčemu, dotýkat se něčeho; (o prostoru ap.) až do čeho sahat až k něčemu, dotýkat se něčeho nedotýkaj sě mne chorobný útvar na kůži, který se nemá odstraňovat (sr. StčS s. v. „neroditi“ 3) 2. koho sexuálně se dotýkat, dotyky vzrušovat, osahávat 3. koho zasahovat, silně se dotýkat někoho, způsobovat něčí pohnutí 4. koho, čeho silou zasahovat, ubližovat někomu n. něčemu 5. čeho uvádět, zmiňovat něco, zabývat se něčím 6. koho, čeho týkat se 7. koho, čeho (cti ap.) čím (slovy ap.) dotýkat se něčí cti, urážet někoho Sr. dotknúti, dotknúti sě Autor: Markéta Pytlíková Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 18. 5. 2024). 
dotýkati, -týču, -týčeš a -týkaju, -týkáš, impftiv.; iterat. k dotknúti, v. t. Chmatati, tasten: (Ježíš) i slyšal, i okúšal i dotykal HusPost. 16b, chmatal, měl smysl chmatu. — d. dotýkati čeho a d. sě dotýkati sě čeho, ve smyslu hmotném, anrühren, berühren. Jenž dotika hor tangit montes ŽKlem. 103, 32. Dél jeho (stromu) dotykaſſye nebě contingens Pror. Dan. 4, 8; vrch jeho dotýkaſſe nebe tangens coelum Kladr. Gen. 28, 12. Neroďte dotykaty pomazancóv mých nolite tangere christos meos ŽPod. 104, 15, dotikaty kriſtow ŽKap. tamt., doticaty mazaných t. j. dotýkati ŽKlem. tamt. Modly pohanské… rucě majiú a nedotikagiu non palpabunt ŽKlem. 113, 7 (15), a nedotykagij Ol. žalm 113, 7 (15). Ktož jie (smoly) ſie dotyka Kruml. 157b, smoly se dotykagicz ŠtítMus. 3a. Královstvie (judské) dotycze ſe arabské země Mand. 28b. dotykagye ſye těla Alb. 93b. Noli me tangere totižto nedotykay ſie mne Chir. 324a; (bolest), jako slove nedotykay ſie mnie (sic) t. 38a. dotyczet nás božie ruka Vít. 40a. Duše (jest neprázdna s tiem), čehož dotyka Kruml. 132a. — Ve smyslu přeneseném, berühren, betreffen: jakž-koli ty věci mne ſe najviece dotyczy, však ſe i vás všech dotykagij Troj. 56a; dotycže tu čtenie těch, kteří atd. ChelčP. 2a; ten, kohoi ſe dotycże Pr. pr. 253, kohoj-se z kohož-se; trého tu dotycze sv. Pavel Štít. ř. 190b; tu Šalomún třetieho dotycze ŠtítOp. 404; (ta slova) čtvera dotyċi, ješto atd. t. 402; co ſe pak doticze sladu, tu bude povinna atd. KolCC. 82b (1576); to (co ve zpovědi má býti pověděno) zvláště dotyka čáróv a lékóv a smilstva Štít. uč. 135a; (jednání) pak-li ſe bude peněz dotykati, tehdy atd. Pr. pr. 248; nic tato řeč nedotyka jiných časóv ChirB. 30a; což úřadu dotycze ODub. 53; o peněžném obrazu (výklad), to najviec dotycze kniežat Štít. uč. 88b; ciesařstvie ſye dotykage Pulk. 58a; tato dva k nim mluviechu… a jich viery dotycice, aby se zašiti dali Baw. 239; tuto slyšte o těch třech (t. přikázaních) zvláště, jenž samého boha dotýčí ŠtítV. 293; ale toto boha hnutie nedotycze s miesta na miesto, neb bóh jest všudy ŠtítBud. 87 t. j. to hnutí, které se děje s místa na místo, netýká se Boha. — Dotýkati koho řečí nepříznivě, nahe treten: při tom dotykagicz pánóv KolB. 117a (1498), aby aspoň dobří a poctiví lidé… doteykanij nebyli KolC. 3a (1587). — Od ňeho (4ho prstu) až k srdci jedna žilka dotyka pertingit Comest. 43b, (strom rozkládal se) až do nebe dotykagie Kruml. 55a, dotýkati k čemu, do čeho = dosahovati. — dotýkam attingo Veleš. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
dotýkati, -týču, -týčeš i -týkaju, -týkáš, dotykovati, -uju, -uješ ned. (čeho) dotýkat se; hmatat; — dotýkati sě (koho, čeho) dotýkat se, týkat se, napadat řečí, urážet Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
|